Mladá nadržená blondýnka

Potkal jsem ji v supermarketu. Drobná blondýnečka, tak akorát ve svých 17 letech, alespoň na tolik jsem ji otipoval. Byla tam nakupovat se svou matkou a zrovna se kvůli něčemu rozčilovala.

Nechal jsem ji projít protože mně už mladé maso moc nepřitahuje, navíc tam byla s matkou a pro tyhle případy mne žádná strategie nenapadala. Naštěstí jsem do ní „vrazil“, jak jsem vracel košík. Ihned jsem zahrál překvapeného „Jéé, pardóón. Já Vás neviděl. Nestalo se Vám nic?“ Přitom jsem se ji několikrát dotkl a neopomněl jsem přitom přejet přes stehna skoro až k zadku.

Jistě můžete si říci, že mohla říci „co to děláš, úchyle?“, ale ona to neřekla. Jen se usmála a řekla že to nevadí. Tahle situace mohla takto skončit, takže jsem ji musel vygradovat. Zeptal jsem se jí jestli je volná. Ona řekla, že je. Tak jsem si s ní na místě domluvil rande, že ji ukážu jak se dělá výborný koktejl.

Přišla trošku se zpožděním, ale to jsem ji prominul, protože mi hezky voněla. Hned u dveří jsem ji objal a dlouze políbil. Pak jsem ji vzal do kuchyně, že tam mám připravené ingredience.

Přitáhl jsem si ji ke dřezu a řekl jí, že pro ni připravím afrodiziakální koktejl, po kterém se promění ve zběsilou nymfomanku a že efekt je trvalý. Při chystání jsem ji držel hezky před sebou a otíral se o ni zezadu. Už to nevydržela a otočila se ke mně a začala mne svlíkat.

Praštil jsem se shakerem do umyvadla chytl ji do náruče a odnesl do ložnice. Tam jsem z ní postupně všechno vysvlékl a začali jsme se muchlovat. Po pár minutách mně to přestalo bavit a začal jsem ji lízat. Starý dobrý cunnilingus zabral a ona mě vtáhla na sebe. Já ji ale chtěl udělat jazykem a nakonec se mi to i povedlo.

Pak byla řada na mne, abych si užil. Něžně jsem ji hladil a šeptal, že je teď moje kurvička a že si ji teďka pěkně pojebu. Asi si myslíte, že jsem to prostě měl rovnou udělat, ale já už jsem takový, rád je vydráždím až k nepříčetnosti a vyžívám se v jejich mukách.

Nakonec jsem si ji pěkně nachystal do polohy na pejska, jak to mám rád, a společně jsme dospěli, po deseti minutách zběsilého přirážení k vyvrcholení.

Pak jsem se s ní ještě bavil a společně si užívali jeden druhého. Pozvala mne ať k nim zajdu na grilovací party, asi se se mnou chtěla pochlubit. Tam jsem se potkal s její nejlepší kamarádkou a prožil další pěknou šukačku, ale o tom až někdy jindy.

Mé erotické vzpomínky na Bolívii

Seděly jsme jako každý jiný den na verandě a popíjely to jejich červené víno. Jejich vína mají zajímavé chuti. Je to trošku jiné než u nás. Víno je těžké a velice snadno leze do hlavy. Je s podivem, že se člověk po něm správně namaže, ale nebolí ho hlava a nemá žádné problémy. Jsme obě tedy super pijáci. Litrovka nám oběma stačí na celý večer. Na to, že jsme ale obě chrastítkové konstrukce, je toho až až.
Celý týden jsem vyprávěla vlastně o tom, jak to vypadá u nás. Nakonec v sobotu pozdě večer se v ní něco hnulo a začala sama. To, co jsem se dozvěděla, se mnou docela solidně zatřáslo a uvědomila jsem si, jaká je to hrůza, když se člověk dostane do takovéhohle prostředí.

Na vesnici někde daleko od civilizace je úplně jiný styl žití člověka nežli ve městě. Svým způsobem je to feudalismus v jiné podobě. Není žádným tajemstvím, že ty nejhezčí holky si pro sebe nechává přivézt místní statkář. Jednoho dne mu ji její otec přivede do domu a je to. Tyhle moderní otrokyně pro něj potom ve dne pracují a v noci s ním musí spát. Nakonec mu i rodí děti, které by za normálních okolností vůbec neměly. Není žádnou výjimkou, že ji přijme do domu, ale nikoho k ní nepustí a šuká si jí každou noc, dokud s ním nečeká dítě. Když má ta holka štěstí, tak ji oplodní hned první měsíc a může z toho svého vězení. Má ji na starosti jedna ze starších žen, které vládnou ženskému osazenstvu domu. Ta žena svým životem většinou ručí za to, že ta dívčina si nezpůsobí potrat a to jeho dítě donosí. Jsou to doopravdy hororové okamžiky.
Jako naprostej vrchol hrůzy ale považuji to, že jsou schopný dát tý holce, když ji nedostanou do jiného stavu, prášky na uvolnění vajíčka. Jsou to ty samé prášky, co dávají normálnímu dobytku, krávám a podobně. Nemysli si, že budou dávat jiný prášek zvířatům a jiný takovéhle holky. Co to s ní potom udělá, si dovedeš představit. Totálně rozházený metabolismus a hormony pak dělají divy. Po týhle kravské dávce je potom všechno jinak. Je s podivem, že ty holky to přežijí. Zajímavé je i to, že ten jejich organismus je schopen to vstřebat. Ne nadarmo se říká, že ženská snese víc než člověk.
Pokud se i po tomhle nedostane do jiného stavu, je na sto procent jasné, že na to nemá pán domu. Je samozřejmé, že ta holka tomu stejně neujde, nakonec ji dá na hraní svému prvorozenému synovi. Ten se už postará o to, aby se všechno uvedlo do správného souladu. Nikdo potom nepřemýšlí, jestli to dítě je jeho a nebo ne. Prostě mu patří a tím to končí.

Inés se podívá kolem sebe. Sice nevím, proč se dívá kolem nás, ale zřejmě z důvodu, jestli nás někdo neposlouchá. Všude je klid a naší spiklenecké nálady si nikdo nevšímá.
" Víš, jednou jsem četla zápisky, co si psala moje kamarádka. Nevím ani, jak se to dostalo do mojí domovní schránky. Netuším, jestli se to tam dostalo náhodou a nebo úmyslně. Popisovala, jak se dostala do bordelu v Coroiru. Věř mi, že to musel být záhul. Byl to pro ni neuvěřitelný výkon, napsat dopis ve španělštině. U nich doma se mluví jen kečuánsky. Proto možná došel. Nikdo to asi nedokázal přečíst a tak to dali na poštu a ono to došlo".
" Kamarádka byla docela hezká kočka a snad proto, že byla ze sedmi dětí a z nich bylo pět holek, se dostala do městečka Coroico. Její táta ji tam normálně prodal do bordelu. Občas se to stává, ale proč to udělal zrovna jí, si nedokážu představit. Jediná z celé rodiny uměla číst a psát. Snad jen proto. Jen bůh to snad ví a jinak se to asi nikdo nikdy nedozví".

" Ještě s jednou holčinou je zavřeli do sklepa domu. Měli tam takovou klec pro tyhle případy. Ani jedna nechtěla v tomhle bordelu zůstat. Dohodli se, že proto udělají všechno, aby se dostali ven".
" Do večera je nechali na pokoji. Ale večer přišli čtyři maníci, snad ve věku dvacet let. Tu její spoluvězeňkyni popadli a vytáhli ven. Jeden z nich si stáhnul kalhoty a bimbal si poloztopořeným údem před sebou. Všichni byli trošku přiožralí, ale zase ne moc. Holka jim pobíhala po místnosti k jejich velikému povyražení a oni z ní postupně strhávali oblečení. Když ji měli svlečenou do naha, tak se zase proti ní postavil a čekal, jestli mu ho začne kouřit".
" Takovou strašnou spoustu nadávek, kterou ho zahrnula, to prý stálo za to. Všechny v místnosti to pobavilo. Chvilku se na ně dívala nechápavě, ale když ji chytily za ruce a zkroutily jí je za záda, bylo po legraci. Spoutané ruce jí připoutaly vzadu k řetízku, který jí dali kolem pasu. Zahnali ji do kouta a připoutali za krk řetězem k nějakému oku, které trčelo ze zdi. Nechali ji tam stát pořádnou chvíli a potom se jí ptali, jestli si to rozmyslela. Hrdá kočka se do nich dala zase takovým způsobem, že si myslela, že nadává sedlák, kterému se převrátil vlečňák s obilím".
" Mládence to nijak nevyvedlo z míry. Vypadalo to na konec srandy. Všichni si vzali židle a sedli si před ní. Jeden mládenec vzal ze stolku tyčku s drátem. Dodatečně si uvědomila, že ta holka stojí v kaluži vody. Přiložil jí tyčku ke stehnu a místností se rozlehlo zaječení. Vložil jí tu tyčku mezi nohy a údery elektrického proudu ji donutil dát nohy od sebe. Holka se jen klepala a nadávala".
" Při každém dotyku dostala ránu proudem a tak ječela víc a víc. Nemohla se nijak bránit. Sice se pokoušela uhnout, ale marně. Všichni se na ní dívali a měli z toho legraci, jak se škube a kroutí. Dostala určitě víc než deset ran a bylo vidět, že její bojovnost taje před očima. Vždycky sebou škubla a zaječela. Svaly se jí na těle a stehnech chvěly jako sulc. Mládenec se nenechal jejími výkřiky nijak rozptylovat a nutil ji, aby si stoupla na špičky a roztáhla nohy co nejdál od sebe".
" Kočka před ním stála s vytřeštěnýma očima. Věděla, co bude následovat. Mokrými prsty jí vjel do dírky. Zaječela a stáhla se zpátky. Kluk ucuknul rukou a donutil ji další ránou znovu se otevřít. Vjel jí znovu dovnitř. Tentokrát se už tomu podvolila. Viděla na ní, jak ji ta její hrdost a vzdor opouští. Zůstalo ji v očích jen zoufalství a beznaděj. Mládenci si poposedávali blíž a dívali se na to, jak ten gauner si s ní hraje a jezdí si v ní.
" Ta holka ji musela mít pořádnou. Bylo vidět, že tam má skoro celou ruku. Určitě měl uvnitř všechny prsty. Nijak se s ní nemazlil. Surově se jí tam dostal. Kočka nakonec s upěním držela. Vyloženě ji těma ranami zkrotil. Zřejmě ta představa, že by dostala další ránu proudem, byla pro ni tak strašlivá, že mu radši držela. Všichni ti všiváci si museli taky samozřejmě sáhnout dovnitř".
" Holka se jen jednou pokusí vzepřít, ale rána elektrickým proudem do stehna ji okamžitě přesvědčuje o tom, kdo je tu doopravdy pánem. Nakonec si ji prohmatávají všichni. Připadala si prý jak u doktora. Viděla, že ti všiváci se nezastaví před ničím.
" Nakonec ji odvázali a uvolnili spoutané ruce. Bylo na ní vidět, že se už smířila se svým osudem. Tak jak je nahá, ji přinutí lehnout na zem a rozevřít se. Donutili ji, aby před nima roztáhla co nejvíc nohy od sebe a oběma rukama roztáhla svoji pičku. To jim ale nestačilo. Přinutili ji k tomu, že si musela zastrčit dovnitř třetinovou láhev od koly. Musela ji mít doopravdy velikou. Láhev se tam skoro celá vešla a ti všiváci z toho měli ohromnou legraci".
" Měli tam takovou zahradní lavičku s litinovýma nohama a tím těžkým litinovým bočním zábradlíčkem. Posadili ji na tu lavičku a k bočním nohám ji připoutali nohy. Žádný pouta na nohou, nic takovýho. Pokud viděla, normálně jí k tomu zábradlíčku uvázali za palce u nohou. Slabý provázek na palec a je to. Ruce jí přehodily přes opěradlo dozadu a pouty s řetízkem, který už jednou měla na sobě, jí spoutali za opěradlem ruce. Řetízek je přes bříško pod kozičkami. Není docela napnutý. Dovoloval jí pohybovat omezeně rukama, ale nemohla se vyprostit".
" Nádhera, líp si ji ani snad, ani nemohli připravit.Vyšpulená pička je přímo proti nim. Zvedly nohy lavičky na dvě bedny, co stály v koutě. Měli ji potom přesně proti sobě. Kočka na to koukala a začala je prosit, aby jí nechali. Nemělo to ale stejně cenu. Dávno už bylo o ní rozhodnuto".
" Všichni se pomaličku svlékli. Ten kluk, co se jí tam rukou dostával první, si jí vzal. Zasunul se dovnitř na jedno přiražení a šukal ji pěknými táhlými pohyby. Kočka se mu dívala do očí, ale kluk nedbal a šukal ji jako blázen. Holka to nevydržela a musela se na tu svou plnou pičku podívat".
" Pozorovala ho, jak se v ní dráždí a dostává do správného varu. Mládenec se v ní nakonec udělal a jen ho z ní stačil vyndat, už tu byl jiný. Stáli ve frontě jak na fotbal. Každý další si ho dráždil a honil, aby nezdržoval v pořadí".
" Dva kluky snesla ta holka bez nějakých velikých problémů. Při třetím se začala cukat a kroutit. Nebylo ji to nic platné. Když začala ječet a hulákat, přinesli jí pod nos ten kolík, co s ním dostávala rány. Okamžitě ztichla a držela. Nevěřila prý svým očím, oni se stavěli do řady znova. Nakonec holka jen bezvládně ležela a čekala, kdy si ji vezme další".
" Z pičky jí normálně odkapávalo semeno a šťávička. Ta její velká pochvička byla úplně plná. Když jí šukali, bylo slyšet obrovské mlaskání a bublání. Všichni šli jednou a dva si to ještě jednou otočili. Měla pocit, že to skončilo, ale pletla se".
" Odvázali jí z lavičky a sundali všechny pouta. Holka utíkala před nima a chtěla se dostat do klece k ní. Nic takovýho jí nedovolili. Popadli ji za její vlasy a podrželi u klece. Donutili ji pokleknout a hlavu jí vstrčili dovnitř, mezi tyče. Začali ji šukat znova. Holka klečela na kolenou, ruce měla pokrčený a byla opřená na loktech. Po tváři, se jí kouleli obrovské slzy ponížení jako hrachy. Strašně jí chtěla pomoct, ale nemohla. Nakonec ji jen chytla kolem krku a držela ji".
" Ještě se na ní potom vystřídali dva a pustili ji. Když ji vstrčili dovnitř k ní, dolehne na ní teprve ta šílená beznaděj a nemožnost normálním způsobem se tomu vzepřít".

" Bylo jasné, že vzdor a nějaké kličky tady nepomůžou. Seděla na lavici a držela její chvějící se tělo na svých prsou. Takovýhle šok prý ještě nikdy neviděla. Vůbec by se nedivila, kdyby zkolabovala. Holka se třásla jako ratlík a byla naprosto mimo. Nebyla nijak zraněná, jen měla odřená kolena a lokty. Chtěla dát nohy k sobě, ale nešlo to, jak to bolelo. Nakonec, když se jí to povedlo, tak jí z dírky ještě dlouho odkapávalo semeno těch mizerů, jak byla plná. Hrůza, která se tu teď odehrála před ní, byla jasná. Chtěli, aby to viděla a byla naprosto povolná. Aby s ní nemuseli mít žádnou práci".

" Nakonec se tomu nevyhnula ani ona. Tu holku po dvou dnech dali jinam a začali si hrát s mou kamarádkou. Chodily k ní tři. Vždycky ráno, v poledne a večer. Každý den v týdnu, celý měsíc. První tři dni ji jen znásilnili, ale potom se musela aktivně připojit. Když nechtěla, tak ji spráskali. Když nebyla dostatečně aktivní a nešukala jak si přáli, musela udělat ještě jednoho navíc. Ne jen tak, aby se neřeklo. Vyloženě pořádně a musela si dát záležet. Pro ně to byla zábava, za kterou dostávali slušně zaplaceno. Taky se jí třeba povedlo, že musela prošukat pět hodin denně. Když byla večer unavená a nelíbilo se jim to, co předvedla, musela je na noc ještě každého vykouřit. Vykouřit doopravdy naplno, podrželi jí hlavu a do pusinky a polknout. Poprvé když ucukla, tak ji spráskali, že si nemohla tři dni sednout".
" Zbláznila bych se, být tam. Opatrně jsem se pokoušela zjistit, co je s ní. Mládenci se po ní ptali, ale nebyla po ní žádná stopa. Nikdy jsem ji už neviděla. Zcela určitě ji prodali někam jinam. Nepodařilo se mi zjistit kde je. Dneska mám jiné možnosti, ale je to stejně pryč, prostě není".
" Někdy takovouhle holku drží pod drogami, hrozně rychle jim potom stárne a když ji nepotřebují tak......"
" Chceš říct, že ji zabijou?"
" To ne, ale prostě zmizí, není."
" Takže ji doopravdy zlikvidujou?"
" Nic jsem neřekla, mám na to svůj názor."
Víc se mi z ní nepodařilo dostat. Nikdy jsme se už na tohle téma nebavily. Vždycky, když jsem se pokusila na to zabrousit, se mi to vrátilo zpátky. Nakonec jsem tomu porozuměla tak, že o tom nechce mluvit.

Měli jsme spoustu nádhernejch zážitků. Musím uznat, že velká většina těch kluků, co jezdí na odběry, stála za to.
Nejsem žádná puritánka a prostředí, které tam panuje, myslím při těch odběrech, je fantastický. Prostě se tomu nedá odolat. Pokoušela jsem se držet se zpátky, ale nejde to.
Inés se tomu taky z počátku bránila, ale nakonec stejně jako každá před ní tomu podlehla. Naprosto stejné to bylo se mnou. Když jsem viděla některý ty kluky, jaký jsou! Když držíš to jeho příro v ruce a víš, že když chceš, bude tvůj.
Musí se to vidět a zažít. Jinak to není ono. Nádhera, víte, když je ten chlap naprosto bezmocnej a vy na něm vidíte, že vás chce.....

Chvilka ticha, pak se zeptám:
" Co Milan? Jak se mu tam líbilo?"
Usměje se a pokračuje. " Líbilo se mu tam tak, že tam zůstal. Neuvěřitelný se stalo skutkem. Jezdil tam se sanitkou a pokud vím, je do dneška svobodný a užívá si tam. Ani se mu nechce vrátit zpátky do Evropy. Není prý o co stát. Vydělává tam solidní peníze a nijak ho to netáhne domů. Je k neuvěření, že je tam skoro dva roky a chce tam zůstat dál. Bez problémů mu vyřídili i pracovní povolení. To ale tam není žádný problém.
Správně řečeno, tam není problém, který by nevyřešily peníze".
" A takhle se vlastně táhla celá doba těch šest týdnů, kterou jsem byla v Concepciónu. Dělala jsem tuhle práci každý den od osmi hodin ráno do tří odpoledne. Každý den dvakrát pět mládenců a dost. Pokud jsem chtěla, tak jsem si mohla vzít, kteréhokoliv jsem chtěla. Mělo to vlastně pro mě dvojí užitek. Vydělala jsem si za měsíc tolik, že jsem se mohla vrátit zpátky a dokázala jsem si, že nikdy není totální konec".
" Vždycky se najde řešení, jen se nesmí propásnout. Dodnes věřím, že jsem byla pod ochranou nějakého pořádného šéfa. Jen tak si můžu vysvětlit nádhernou orchidej, kterou jsem dostala od celníka na letišti. Dostala jsem ji za přepážkou, až v bezcelní zóně. Žádný pozdrav, nic. Ani se mi nezeptal na jméno, nic takovýho. Jen mi dal tu orchidej a uklonil se. V okamžiku byl pryč, ani jsem se ho nestačila zeptat, od koho je".
" Po prvním dnu týhle práce se ke mně všichni začali chovat naprosto jinak nežli dřív. Nikdy si nikdo nic nedovolil, ani slovně, myslím po prvním dnu. Předtím byly na denním pořádku narážky a minimálně sáhnutí na zadek. Jak Vám říkám, po prvním dnu se všechno změnilo jak kouzelným proutkem. Dokonce ani v tom vlaku, co jsem jela zpátky, si ke mně nic nedovolili a to je co říct. Kdybyste viděli ty maníky, no hrůza".

" No a co bylo pak?"
" Potom všechno probíhalo normálně. Vrátila jsem se do La Pazu. Vlakem a autem, vlastně stopem, jsem se musela dostat celých tisíc kilometrů. Zážitek sám o sobě byl ve vlaku, který jede z Quijatro do Santa Cruz. Osmnáct hodin po kolejích napříč divočinou s překupníky drog a pašeráky, kteří vyhazují svůj kontraband z oken vlaku svým komplicům, když se blíží do zastávky v Santa Cruz s číhající policií".
" Pak dál to šlo docela civilizovaně. Letadla z La Pazu létají do Londýna. Není problém se dostat přes Londýn domů. Celková letenka stála, jestli se nepletu, asi 422 dolarů. Ono se to tam platí v bolívarech, ale v přepočtu je to těch 422. Za jeden měsíc tý neuvěřitelné práce jsem dostala rovných pětset doláčů. Zbytek padnul na ostatní dopravu a jídlo. Abych řekla pravdu, až když jsem seděla v letadle, které startovalo z letiště, jsme uvěřila tomu, že se vrátím. Teď věřím tomu, že když to Inés dokáže dělat ještě těch deset let, nebude muset do smrti sáhnout na práci".
Krádce se zasměje. Nebudete mi věřit, ale domů jsem se vrátila s bolivijským pasem. Byl levnější než prozatímní český...."

Jemně si povzdychla a jen tak na okraj prohodí: " Ten kluk ale byl fantastickej. " Všichni víme, o kom je řeč. Jiří ji vzal kolem ramen a všichni čtyři jsme se postavili k poslednímu přípitku téhle noci.
No, už dávno není noc. Otočila jsem se a letmý pohled na hodiny mi prozradil, že je sedm ráno. Stuttgart je v úrovni Bratislavy a tam je přeci jen tepleji než v Praze. Slunce stojí nad střechou domku a solidně hřeje. Je skoro poslední den srpna a nejsme v Jižní Americe, ale skoro ve středu Evropy a tohle všechno co bylo, už je teď jinak.
To ještě netuším, jaká hrůza a šílený strach mě čeká za jedenáct dnů. Netuším, co se odehraje za pár dnů v USA. Jiří přesně druhý den odlétl ho Kanady a následně do USA.

Sen o kamarádovi (já ho miluji, on mě ne)

Už od rána jsem nervózní.. Je už skoro 8 večer a já vím, že za chvíli u mě zazvoní můj nejlepší přítel.. Jednou jsme se totiž vsadili, že nebude kouřit a on to nevydržel. Vyhrála jsem tedy já a to jednu celou noc s ním u mě doma.. :) I když jsme se měli jen dívat na filmy a povídat si, tak jsem si pro něj připravila něco trošku jiného... Už párkrát to mezi námi hodně jiskřilo, ale kvůli našemu úžasnému přátelství jsme se oba báli, jak by to dopadlo.. Ale nedávno jsem se rozhodla, že to musím aspoň zkusit, jinak mě to bude užírat..

Už jsem dávno upravená, všude je uklizeno, víno je na stole, svíčka hoří v koutě...

Zazvonil zvonek. Jdu se podívat k oknu, jestli je to opravdu on, kdo stojí před mojí brankou.. A opravdu, je to on! :) Zavolám na něj, ať jde klidně ke dveřím.. Zaťuká a já mu otevřu jen ve spodním prádle... Mám na sobě bokové červené kalhotky s černým lemováním a černou krajkouvou podrpsenku s mašlí.. On má na sobě svou oblíbenou mikinku a rifle, ve kterých má ten nejhezčí zadek, který jsem kdy spatřila... Je dost překvapený, protože tohle určitě nečekal.. Chvilku na sebe koukáme.. Přikládám si prst k puse: "Pšššt, hlavně nic neříkej..", přitáhnu si ho k sobě a políbím ho.

Chvilku se líbeme ve dveřích a pak začnu couvat.. On zavře dveře, pořádně mě obejme a vášnivě mě políbí. Pošeptám mu do ouška: "Bjoučíne? Jsi můj nejlepší přítel, ale já tě miluji. Už dlouho!" A políbím ho za uchem tak, jak mi vyprávěl, že to má rád.. Chytne můj obličej do rukou a líbeme se dál.. Nedokážu skoro 15 minut přestat..


Najednou mě odstrčí a řekne: "Promiň, ale... Mám hroznej hlad.. Po večeři si promluvíme, ju??" A tak si obléknu tričko a jdeme si sednout ke stolu, kde je nalité víno.. Přihřeju špagety se sýrovou omáčkou a bylinkami. Chvilku jíme, popíjíme a oba nevíme, co říct.. "Jaký si dnes měla den?", zeptá se. "Od rána jsem uklízela a přemýšlela, co nám ukuchtím..", pousměju se..

Když dojíme, pozvu ho k sobě do pokoje a pustím cd s hip hopem.. Oba totiž milujeme hip hop.. Sedíme vedle sebe a já cítím to napětí, co je mezi námi.. Má sklopenou hlavu a já teď opravdu nevím, co se mu tam odehrává.. "Tak co?", povídám.. "Asi ani nejni o čem mluvit, mám tě moc rád!", odpoví a usměje se, pohladí mě po tváři...